Karel Babíček
Čeleď: Břízovité Betulaceae
Popis: Keř nebo strom až 20–35 m vysoký. Koruna podlouhle vejcovitá až jehlancovitá. Letorosty lysé nebo řídce pýřité, lepkavé; borka v mládi tmavošedá, později šedá až černohnědá, rozbrázděná, šupinatá nebo destičkovitá. Pupeny stopkaté, obvejcovité, tupé nebo tupé špičaté, červenohnědé, lysé, lepkavé. Čepel listů okrouhlá nebo okrouhle obvejčitá, nepravidelně dvojitě pilovitá, na špičce tupá nebo vykrojená, na bázi klínovitě zúžená, v mládí lepkavá, postranních žilek 5-8 párů. Řapík 1-2 cm dlouhý. Listy na podzim opadávají zelené. Samčí i samičí květy na stejném letorostu. Samčí jehnědy po 2-5 na koncích větévek, okvětí nejčastěji 4četné, někdy zakrnělé, tyčinky 4. Samičí jehnědy po 3-4, 5-10 cm dlouhé, blizny červené. Plodní šištice vejcovité až elipsoidní, 0,8-1,2 cm dlouhé, stopkaté. Nažky ploché, černohnědé, lesklé, s úzkým lemem, dozrávají v září, ze šištic se uvolňují postupně během podzimu a zimy (až do konce února).
Ekologie: Při vstupu do Slešťůvky po pravé straně nad studnami je rozlehlá olšina vysázená přibližně před 60ti lety. Na okraji jabloňového sadu se tyčí nepřehlédnutelná vzrostlá vícekmenná olše. Roztroušené až hojně se vyskytuje v celém území ČR. Lužní lesy, bažiny, prameniště, břehy tekoucích i stojatých vod. Plodit začíná asi ve 12 letech. Dožívá se až 100 let (jsou údaje i 200 let). Tvoří bujné pařezové výmladky, avšak neprojevuje se kořenová výmladnost. Vytváří charakteristická společenstva (olšiny). Prostřednictvím kořenových hlízek s nitrogenními bakteriemi obohacuje půdu vázaným dusíkem. V prvním roce rostou olše velmi pomalu, v následujících letech rychle. Na kořenovém systému se vytváří symbióza s mnoha druhy hub – aktinomycetová i specifická ektomykorhiza.
Význam: Krajinotvorná dřevina, užívá se ke zpevňování břehů potoků. Poměrně dobře snáší průmyslové exhalace. Vysazuje se i v parcích a zahradách. Dřevo je žluté až oranžové, za sucha načervenalé, lehké, měkké, dobře štípatelné, málo pružné, odolné proti vodě. Dřevo se využívá v nábytkářství, pro svoji barevnost při tvorbě intarsií. V minulosti se olše užívala na stavbu mostů a splavů. Dřevo lze soustružit, používat při výrobě překližek, rámů, lišt a zápalek. Vzhledem k rychlé produkci dřevní hmoty nachází uplatnění při výrobě štěpky a briket. Rovněž zkvalitňuje půdu vázaným dusíkem, a proto ji lze použít jako pionýrskou dřevinu při zalesňování neplodných nebo degradovaných půd. Kůra se užívala k vyčiňování kůží. V lidovém léčitelství se list olše používal při nachlazeních, průjmech a horečkách. Čerstvé rozmačkané listy se přikládaly na vředy, kojící matky jimi ošetřovaly prsní bradavky. Akvaristé používají olšové šištice obsahující třísloviny k úpravě vody.
Ohrožení a stupeň ochrany: Jedná se o běžně se vyskytující dřevinu.
Období kvetení: II.-IV. měsíc
Hlavní literární zdroje:
Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek J jun., Kirschner J., Kubát K., Štech M. et Štěpánek J., (eds) (2019): Klíč ke květeně České republiky [Key to the flora of the Czech republic]. Ed. 2, p. 424-425, Academia, Praha.
Kovanda M. (1990): Alnus Mill. – olše. – In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. et Skalický V. (eds): Květena České republiky [The flora of the Czech republic] 2, p. 46–50, Academia, Praha
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ol%C5%A1e_lepkav%C3%A1
https://www.blanokridlivpraze.cz/rostliny/detail/?razeni=abc&rosId=5