Jsem matka p. Helánové,  já a moji rodiče jsme chodili do Slešťůvky sekat trávu. Kosilo se ručně podle vláhy i třikrát za rok. Seno jsme potom na trakaři nebo podomácku vyrobenou frézkou vozili domů. Seno sloužilo hlavně jako krmení pro králíky, kterých jsme měli i kolem 120ks. Byla to velmi fyzicky namáhavá práce. Pokosit, rozházet trávu, sušit, skopit, odvést domů a doma dosušit a poklidit na patra do stodoly. Někdy to byla příjemná práce, zvláště když byly srdcovky /třešně/, které  jsme zapily vodou ze studánky. Ale ne moc ráda na toto vzpomínám, byl to jeden shon.

      Když jsem se po nějakém čase šla do Slešťůvky podívat, jak to tam vypadá, nemohla jsem uvěřit, jak to bylo zarostlé, ale tak jde čas a nikdo by už ve tři hodiny ráno kosit trávu nešel. Ani já ne. Procházka ke studánce je pěkná, ale musíte znát přibližně cestičku. Po desetiletích pracovníci obecní úřadu začali Sleštůvku upravovat a čistit, byla jsem se tam podívat, kdyby se to podařilo a udržovalo určitě by to byla velice pěkná klidová lokalita, ale to je kdyby.
Dále mě už nic nenapadá, co by Vás mohlo zajímat, protože to už všechno jste určitě vyslechl od jiných pamětníků.