Užanka lékařská Cynoglossum officinale L.
Užanka lékařská Cynoglossum officinale často roste na druhotných stanovištích, rumištní lokality, okraje polí a komunikací, na náspech apod. Nejčastěji se vyskytuje v termofytiku (oblast s výskytem teplomilných rostlin) Ve Slešťůvce se s ní setkáme na Slunných loukách.
Česnek medvědí Allium ursinum L.
Česnek medvědí ve stinných listnatých lesích vytváří v jarním období dominantní rozsáhlý pokryv - jarní aspekt. Rostliny pod stromy, které využívají sluneční svit pro svůj vývoj v časném jarním období před jejich olistěním řadíme mezi jarní efemeroidy. Rozrůstá se nejčastěji na písčitohlinitých až jílovitých půdách, bohatých na živiny a vodu. Ve Slešťůvce byl v minulosti vysazen uměle a nyní je nacházen ve Stinné nivě a v Olšině. Zvýšený zájem sběračů však potlačuje jeho rozrůstání a je zde nacházen pouze roztroušeně.
Modřenec chocholatý Muscari comosum L.
Modřenec chocholatý je vytrvalá bylina. Roste na výslunných travnatých stráních a křovinatých stráních, suchých loukách a písčinách. V 50. letech minulého století v důsledku scelování polností, hluboké orby a užívání herbicidů na mnoha lokalitách vymizel. Modřenec chocholatý je světlomilná rostlina. Ve Slešťůvce se nachází na Slunných loukách.
Jetel ladní Trifolium campestre Schreb.

Jetel ladní Trifolium campestre ve Slešťůvce ponejvíce roste na Slunných loukách. V českých podmínkách i přes jeho nenáročnost a vytrvalost není často součástí jetelotravních směsí. Je řazen do 3. bonitní třídy tj. mezi méně kvalitní pícniny jejichž výnos není pravidelný. Je též považován za fakultativní plevelnou rostlinu. Již v období prvních sečí jsou jeho semena vyzrálá schopná dalšího rozmnožování. Semeny se živí různí ptáci. Bylinné části jsou i pro vyšší obsah bílkovin vhodnou potravou pro hlodavce, zajícovité i spárkatou zvěř. Květy jsou zdrojem nektaru pro hmyz.

Ožanka kalamandra Teucrium chamaedrys L.

Ve Slešťůvce se s ní ostrůvkovitě střetáváme na Slunných loukách. V lidovém léčitelství se užívá nať ožanky, která byla již od starověku magickou bylinou. Používala se na vykuřování nemocí, listy se přikládaly na hnisavé rány, odvarem z listů se léčilo nechutenství, žaludeční potíže.  Při větších dávkách však dochází k poškození jaterní činnosti, a proto se dnes již nepoužívá.

Červený seznam 2017 (národní kategorie ohrožení): C4a – vzácnější taxon vyžadující pozornost

Hluchavka nachová Lamium purpureum

Čeleď: Hluchavkovité  Lamiaceae 

Popis: Jednoletá nebo dvouletá rostlina, vystoupavá lodyha, fialová, často větvená. Listy řapíkaté, čepele okrouhle nebo trojúhelníkovitě vejčité, na okraji vroubkované až vroubkovaně pilovité. Dolní listy srdčité. Lichopřesleny složeny z 6-10 květů, horní lichopřesleny až hlávkovitě

Hluchavka bílá Lamium album

Hluchavka bílá Lamium album

Hluchavka bílá Lamium album - rozrůstá se na devastovaných plochách, rumištích, příkopech, zbořeništích, zanedbaných zahradách a parcích. Preferuje vlhké půdy s vysokým obsahem dusíku. Ve Slešťůvce v ruderálních částech na okrajích dominujících společenství kopřivy dvoudomé v jabloňovém sadu, po okrajích přístupové cesty ke kapličce a okrajích žlebů.
Čistec lesní Stachys sylvatica L.
Vytrvalé byliny s přímými lodyhami 30–120 cm vysokými, lodyhy jednoduché i větvené. Listové čepele srdčité až srdčitě vejčité (délka 4-14cm, šířka 2-8cm), okraj listů pilovitý, řapíky až 6 cm dlouhé.
Svída krvavá Cornus sanguinea

Čeleď: Dřínovité Cornaceae 

Popis: Nejčastěji keřovitá forma, někdy menší stromy dosahující výšky 2 až 5 (7) metrů. Mladé nazelenalé letorosty se postupně zbarvují tmavě červeně až hnědočerveně, chlupaté, bradavičité. Starší větévky hnědé a lysé, na borce podlouhlá políčka. Listy

Olše lepkavá Alnus glutinosa
Olše lepkavá - keř nebo strom až 20–35 m vysoký. Koruna podlouhle vejcovitá až jehlancovitá. Krajinotvorná dřevina, užívá se ke zpevňování břehů potoků. Poměrně dobře snáší průmyslové exhalace. Vysazuje se i v parcích a zahradách. Dřevo je žluté až oranžové, za sucha načervenalé, lehké, měkké, dobře štípatelné, málo pružné, odolné proti vodě.
Líska obecná  Corylus avellana
Líska obecná je keř 2–6 (8) m vysoký. Ve Stinné nivě, kolem prameniště a v Cihlářském úvozu nacházíme mohutnější, staré až stromovité formy lísky tvořící husté porosty. Ve Stinné nivě ve svahu na pravé straně toku Slešťůvky dominuje.  Obsažené silice, třísloviny, sacharidy a další látky mírně ovlivňují průběh průjmových onemocnění a jsou močopudné. Lískové ořechy obsahují vitamíny skupiny B, bílkoviny a tuky, přisuzuje se jim též antioxidační účinek. Dožívá se 60–80 let.